Vítáme Vás na návštěvě Naší planety

Srí Lanka, Indický oceán, 2006 listopad  

    Z potápěčského deníku:           

    Jeden ponor z lodi blízko pobřeží. Hloubka asi 8-10metrů, celkový čas asi 30minut. Velké vlny cca 2-3metry, které vířily písek. Tak viditelnost byla pouhé 2-3metry. I při dně bylo silné vlnobití. Házelo to známi 2-3metry sem tam.

  „ Ponor jsem absolvoval s místním potápěčem (lovcem ryb, 25-30 let stár) ozbrojený harpunovou pistolí. Potápěli jsme se pouze se dvěma oktopusy. Zcela chyběl barometr a na vyrovnání vztlaku se používalo pouze závaží (Nou jacket). Láhve byly natlakovány na 200bar. Po 30min pod vodou následovalo vynoření. Cenu jsme s Gábi usmlouvaly na 20$, ale při placení očekávali daleko víc. Pouze průvodci jsem dal bakšiš 5$.

Sranda byla už jak mě ukecávali ať se potápím, že se mi to bude líbit, všechno zařídí a kde co. Já jen trval na ceně 20$ a víc ani ťuk. Tak tedy, že jo ale peníze předem. Tak to tedy né. Tak jo, ale že benzín stoji 20$ a oni nebudou mít nic. Na co benzín? Potápíme se u přece u břehu. A oni, že né, že musíme lodí a že to není daleko, ale z břehu je to problém a kdesi cosi. Na konec jsem odkýval loď. No a teď zbývalo dořešit výstroj, chtěl jsem ji vidět, ale jaké bylo moje překvapení, když zcela chyběl  barometr. Bylo mi tedy podáno vysvětlení.

Láhve s obsahem 12 litrů se tlakují na 200bar. A tak po 30minutách pod vodou v hloubce 10 - 15 metrů následuje vždy vynoření. Jak jednoduché. No a z jacketem to bylo podobné – nepoužívá se, pouze závaží. Ale moderní poznatky přece jen dorazily i sem a jako standart používají dva oktopusy.

Místo startu bylo asi 1km po pláži od hotelu. Kde už jsou chudinské slumy. Nejdříve se člun musel vytlačit do vody asi 30 metrů.  Aby loď neodnesly vlny, alespoň ty menší. Upomeňme na tsunami. Člun byl pěkně těžký a velký, minimálně pro 20osob. (také tolik se jich snažilo přiživit) Stejné to bylo při návratu.

V prvním  zanořením po 5minutách jsme se navzájem ztratily, kvůli velice špatné viditelnosti. Po minutovém marném pátrání jsem se vynořil s minutovou dekompresí ve 3metrech. Vynořil jsem se asi 25metrů od lodi, kde mě už usilovně vyhlížely.

Po následném vytažení jsme odpluli asi o půl kilometru dál, kde jsme se opětovně zanořily. Viditelnost byla o trochu lepší, ale stejně nepřevyšovala 3metry. Vody byly velice chudé na ryby. Přesto se buddymu podařilo jednu chudinku střelit. Při druhém vynoření už silně pršelo. Než jsme i s lodí najely na břeh, strhla se tropická bouře. Člun jsme musely vytáhnout ještě 10m na břeh. No a teď to pravé dobrodružství teprve začalo. Před lijákem jsem se schovali pod plážovou stříšku. Doprovázeli mě moji dva ukecávači a potápěč, z oblečení co jsem měl pod paží jsem vyhrabal 20$ a 5$ jsem vrazil  potápěči. Se slovy „tak jsme byli domluvení a thank you” jsem vyrazil do tropické bouře. A pádil k hotelu.

Nejlépe to vyřešila Gábi, celé to pozorovala dalekohledem z okna hotelu. Prý docela začali panikařit, když jsem se hned nevynořil po prvním zanořením. Také se divila kolik čičmundů (pomocníků) se mnou bylo – asi 10. Všichni eventuelní adepti na bakšiš.“ 

© 2011 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode