Vítáme Vás na návštěvě Naší planety

Svatební cesta po Srí Lance

 

    Přeložíme-li název Srí Lanka do češtiny, získáme název „Nádherný ostrov.  Lepší jméno si tento malebný tropický ostrov, jen o trochu větší než Česká republika nemohl vybrat. I anglický název Cejlon je z komolenina původního názvu Srí Lanka.

Je obrovská škoda, že se na tomto Nádherném ostrově vede občanská válka. Menšinová skupina obyvatel Támilové vedou ozbrojený konflikt za nezávislost, s centrální vládou reprezentující většinovou skupinu  obyvatel Sinhálců. Tento konflikt trvající více jak 25 let, od roku 1983 si vyžádal již přes 70 000 obětí.

Támilové jsou původem z Indie, přistěhovalci za prací pro Anglické kolonisty. Byli „importováni“ v 18. století, v době kolonizace ostrova Angličany. Důvodem bylo odmítnutí původních obyvatel Sinhálců pracovat pro „okupanty“. Aby důvodů pro ozbrojený konflikt nebylo málo, Támilové jsou vyznáním hinduisti a Sinhálci buddhisti.

No a pak to všechno spláchla velká voda, Tsunami. Podmořské zemětřesení následně vyvolalo mamutí vlnu, která se valila oceánem a zničila vše co jí stálo v cestě. Na Srí Lance zmařila 31 000 životů a celkem v Asii a Africe 230 000.

Jinak lidé jsou to milý a je jedno z které strany. Pouze si člověk musí zvyknout na všude přítomné vojenské jednotky, kontroly a zátarasy. Cizinců se to ani netýká. My jsme v Kolombu bez jaké koli kontroly prošly přes tři kontrolní posty a až po vstupu na vojenskou námořní základnu si všimli, že tam asi nepatříme. Možná jim bylo divné, že se s ženou držíme za ruce což asi moc vojenské vystupování není. Ale v muslimských zemích v zvláště v arabských je držení a vodění vojáků či důstojníků navzájem za ruce úplně běžné „normální chování“. Alespoň pro ně. Byly jsme svědkem v Egyptě jak jeden vojenský důstojník druhého vzal za ruku a odvedl si ho. Jen Alláh ví kam.

Vojáci si vás nijak zvlášť nevšímají. Když pominu letiště, tak jsme byli pouze jednou kontrolováni v chrámu Posvátného zubu v Kandy. Já jsem si dal k tehdy ještě přítelkyni do baťůžku ocelové pouzdro na doutník, tvarem připomínající dynamit. No a Gábi musela ukázat obsah baťůžku, při spatření podivného předmětu trochu ztuhli a odskočili. Pak museli vidět , co že to je. Velice se podivili, když jim s toho vypadl doutník.

Pro cizince je to bezpečná země. Ještě Tygry osvobození tamilského Ílamu, tak se teroristická organizace nazývá, nenapadlo jako prostředek k boji používat za nezávislost právě cizince. Jako je to běžné v Muslimských zemích (Indonésie – Bali pumové útoky, Egypt – chrám Hatšepsut střelba do turistů, Tunis – únosy a tak dále). Zatím. Ale je možné, že ke své cestě po Nádherném ostrovu budete používat veřejnou dopravu a tak se můžete stát obětí pumového útoku.

 

Ale už dost chmurných představ a hurá na exotickou svatbu na Nádherném ostrově.

Hotel který jsme si vybrali pro pobyt a obřad je jeden z nejstarších hotelů na ostrově. Je postaven v koloniálním stylu ze začátku 19. století. Alespoň jeho část. Druhá polovina hotelu je moderní a nijak zvláštní. My jsme se nechali ubytovat v té staré části. I když jsme zaplatily jen za normální pokoj nastěhovaly nás do rohového apartmánu s výhledem na moře a pláž.

Spolu s obsluhou, která byla vždy usměvavá a při ruce jste se rázem octli ve filmech Jamese Bonda v těch nejlepších a nejdražších hotelích světa. I ten tip  - bakšiš jste najednou měli při ruce nebo spíš v kapse a už jste ho rozdávali sloužícím. (za 18dní pobytu jsem rozdal asi 250Euro)

V první třetině naší svatby nebo spíše našeho pobytu na ostrově, jsme započali okružní cestu po Srí Lance. Jinak řečeno sňatek jsme započali svatební cestou.

 

Během sedmi dní jsme projeli střed a jihozápadní část ostrova. Navštívili jsme sloní útulek, ruiny starobylého opevněného královského sídla Sigiriya  jenž je kamenná pevnost – citadela, která se zvedá 200 m vysoko nad divokou džungli do výšky 376m/m. Sigiriya znamená v překladu ”Lví tlama”, protože původní schodiště na vrchol hory vedlo skrz otevřené čelisti sochy lva, které je nyní zničeno. Dochovala se pouze pravá přední tlapa, druhá je nová. Jednou z prvních věcí, které člověk (muž) chce spatřit jsou 1500 let staré fenomenální fresky ”Nebeských panen”, které jsou ukryté na skále a dosažitelné točitým vysutým schodištěm. Podle původních představ zobrazují tyto malby dámy či konkubíny z dvora krále Kassapy.

Jako všechny tajemné hrady a panská sídla má i Sigiriya svou legendu.

„Legenda nám vypráví o dvou bratrech krále Dhatusena, Kasyapa a Moggallana. V roce 477 Kasyapa svrhnul krále a nechal jej zaživa zazdít. Králův druhý syn Moggallana přísahal pomstu a odešel do Indie. Od té doby žil král Kassapa v neustálém strachu, že se jeho bratr vrátí, pomstí smrt svého otce a zmocní se vlády. Proto nechal Kassapa postavit pevnost na snad nejméně přístupném místě celé Srí Lanky, na skále Sigiriya. Zde si postavil krásný palác, kde se doslova opevnil se svou družinou, služebnictvem a konkubínami. Roku 491 se Moggallana vrací z Indie v čele armády.  Kassapu pak všichni opustili a on spáchal sebevraždu.

Jenže podle novější, vědecké teorie, nebyla Sigiriya nikdy pevností či palácem, nýbrž buddhistickým klášterem, který byl postaven několik století před vládou krále Kassapy. A vnadné polonahé ženy představují budhistické bohyně.“

V takovém klášteře by se mi taky líbilo.

Symetricky navržená okrasná vodní zahrada se stále funkčními fontánami obklopující skálu je nejstarší zahradou v Asii. Část vodního příkopu původně sedmdesáti hektarového opevněného města, se zachoval dodnes.(1  Ať je již pravda jakákoliv, Sigiriya byla obývána lidmi a byla opuštěna a zapomenuta. Znovu objevena byla až Brity v 19. století. 

Odpoledne jsme zhlédli další královské město Polonnaruwa, která byla druhým v pořadí hlavním městem Srí Lanky, postavené v 11. a 12. stol. n. l. Vidíme zde zříceniny Královského paláce, chrám Gal Vihára se čtyřmi obrovskými sochy Budhy vytesaných do skály, včetně známého ležícího Budhy. A spoustu dalších chrámů a pagod.

Další den jsme se škrábali na skalní chrámový komplex Dambulla, pěti jeskynních chrámů, které nechal vytvořit král Walagambahu v 1. stol. př. n. l., s vytesanými sochami Budhy a krásnými malbami.

Vstupní branou do hor Srí Lanky je Kandy, ležící v centrální vrchovině, (bývalé sídlo a poslední hlavní město Sinhálských králů, které podlehlo Britům roku 1815, poté co předchozích staletích odolalo Portugalcům i Holanďanům). Dva dny jsme zde strávili. Zhlédli jsme zde večerní představení klasického tance a chůzi po žhavých uhlících zaklínačů ohně. Opravdu byli na boso a vůbec se před procházkou nemuseli dostávat do transu jak to představují některé televizní dokumenty. Prostě se jen nadechli a šli. Pravda byly to jen dva tři kroky, ale zkoušet bych to nemusel.

 

V Kandy je jeden z nejposvátnějších relikvií budhizmu, zub Budhy Gautamy, v Chrámu posvátného zubu. Sjíždějí se sem budhisté z celého světa. Nemálo důležitou součástí chrámu je Slon.(2 Je velice důležitý při slavnostech a průvodech budhyzmu, kdy právě nese Budhův zub. Chrám Zubu postavili králové Kandy na počátku osmnáctého století. Tamilští povstalci v roce 1998, při pumovém atentátu vážně poškodily jednu z věží chrámu.

 

Za jeden den se toho tady nedalo až tak moc stihnout objet nebo někam dojet.

Průměrná rychlost na silnici je tak sotva 50km/h. Ne že by neuměli jezdit rychle, ale stav vozovky to neumožňuje. Silnice mají opravdu v hrozném stavu, ale ne tak až vlastní vinou nebo zaostalostí země. Silnice jim hodně ničí počasí. Období dešťů, které přichází dvakrát do roka. Takový monzun jim tu silnici úplně rozebere a odnese. Něco na způsob rozkradačů socialistického majetku u nás, taky dokážou přes noc odmontovat a odnést nevím kolik tun recyklovatelné hmoty.

Ono to tak zase nevadí, autobusy stejně nedovedou vyvinout větší rychlost něž 40 km/h a velice zde rozšířené motorové trikši se je padesátkou snaží předjet. Občas je to i o život.

Dalším problémem okolo silnic jsou sesuvy půdy v horských oblastech. Na vině je opět počasí a jeho monzuny, zde už je to, ale následek působení člověka. V horských oblastech (nejvyšší místo je Pidurutalagala 2.534m/m) je původní tropický porost vykácen a na jeho prostor přišel čajovník. Tento keřík pravidelně uštipován dosahuje výšky jednoho metru a jeho kořenový systém nemůže zadržet přívaly deště a tak následuje eroze půdy. Do tohoto svahu a nejen do něj je zaříznutá silnice a sesuv je na světě. V době naší okružní jízdy to sebralo a zavalilo půlku vesnice. A kvůli dalšímu sesuvu jsme si půl dne zajeli. Jednou, dvakrát jsme auto postrčili a u dalšího závalu šofér a náš průvodce v jedné osobě, Shiral zavelel zpět, tak jsme auto opět postrčili opačným směrem a jeli nazpět do údolí a okolo hor dojeli k našemu cíli, Národnímu parku Uda Walawe.

Hlavní atrakcí parku Uda Walawe jsou sloni. V parku jich je asi pět set a pouze 7 z nich má kly. Měli jsme štěstí a jednoho jsme viděli.  Viděli jsme však také buvoli a jeleny a spoustu ptactva jak okrasného tak i dravců. Srí Lanka je pro milovníky ptactva učiněný ráj. Je tu tolik různých druhů jako snad nikde na světě a v obrovském množství. Viděli jsme i vlhy pestré (3 v Čechách naprostý unikát a zde naprosto běžné. Taky jsme několikrát pozorovali ledňáčka říčního. Obdivovali jsem tropické motýli, ještěrky a varany. Měli jsme také možnost spatřit malého krokodýla. V jednom městkém parku měly jako atrakci kaloně indické (4 (létající potvora s rozpětím křídel víc jak 1metr).

Následující ráno jsme se vydali na poslední část naší před svatební cesty. Stačilo dojed na nejjižnější cíp Srí Lanky Matara, odtud dalších asi 150km do Kolomba.

 

  No a teď teprve začnou přípravy na svatbu. Hned v pondělí jsme měli schůzku s jedním z manažerů co měl na starosti přípravu naší svatby. Vybraly jsme si místo, styl svatby a také datum, dozvěděly se jak to bude probíhat.

Za svědky jsme si vybrali našeho průvodce Shirala a jeho ženu. Mají dva kluky asi ve věku 6 a 2 let.             (svědky jsme nepotřebovali obstarávali to v rámci svatebního balíčku v hotelu)

Ted zbývalo pro mne sehnat jen kalhoty.(5 Ne že bych si je na svatbu nepřivezl, ale v městě Kandy se mi přichytily na nohu dvě pijavice, z niž jedné rány po odstranění pijavic začala téct krev a zničila mi tak mé svatební kalhoty.

No ale to jsme netušily, že to bude maratón na celý den. Mají na trhu jen klasické kalhoty s pasem strašně vysoko, chodí v tom skoro všichni a vypadá to strašně. Nakonec jsme večer uspěli.

 

Středa 29. listopadu 2006           

(Středa pro Římany měla magické kouzlo byl to velice dobrý den pro svatbu.)

Samotná svatba začala pro ženu jak jinak než návštěvou kadeřníka, pro mne taky.

Ve tři hodiny začala ta sláva. Já jsem sešel na recepci kde jsme měli sraz s Shiralem a jeho rodinou, daly jsme si v klidu čaj. Gábi si mezitím podávali dva fotografové. Pak si přišli i pro mě. To už jsem si Gábinu odváděl k místu sňatku – na Pláž. Cestou nás neustále vraceli otáčeli dva neodbytní fotografové a jeden kameraman.

No konečně na pláži. Zde už na nás čeká zástupkyně místního úřadu, která nás sezdá. Drama vrcholí, alespoň pro mě. Už po prvních slovech oddávajících jsem nabil dojmu, že obřad nebude probíhat podle mého očekávání. Čekal jsem klasicky, že oddávající bude mít proslov, mít se rádi v dobrém i zlém a kdoví co ještě nás potká a na konci já vyslovím Ano. Ne. Protože náš výlet nám prostředkovává anglická cestovka, tak i obřad probíhal po anglicku. My jsme se sice domluvili na evropském obřadu, ale mě nenapadlo, že evropský a na co jsem zvyklí je něco jiného. No zkrátka chtěli po mě abych celý slib odříkal.

Polila mě horká vlna. Měl jsem sice slib jen zopakovat po oddávající, ale té jsem nerozuměl ani slovo, měla hrozný přízvuk a uměla anglicky asi jako já po prvním měsíci v Irsku. No opotil jsem se, nakonec jsem si vzal sám sebe, Gábi si mě sice vzala, ale vlastně jako Jiří…

Pak se podepisovaly, nějaké prázdné knihy – prý tam další údaje o nás doplní – stejně jejich kudrlinkové písmo nepřečteme.

Následovala výměna prstýnků, zapalování posvátné svíce – Srí Lanský svatební zvyk (možná budhistický), krájení dortu – zákusku a slavnostní oběd, Srí Lanský s našimi hosty. Pak už následovalo focení, natáčení na kameru. Před hlavní budovou na nás čekala Alfa Romeo z roku 1930, která nás odvezla do nového života. Opět jen pro kameru a fotografy.

No a pak začalo pršet….štěstí.

Následovalo svatební odpoledne kdy už jsme byli sami. Vybavili nás novým pokojem na druhé straně hotelu. Nechápaly jsme proč a odpovědi jsme se nedočkali, prý kde si cosi.

V devět hodin se podávala Svatební večeře na pláži.

V devět jsme už nedočkavě byli na místě, ale kde nic tu nic. Pak nás odvedli, kus dál po pláži až nás přivedli k k věži odkud plavčík dohlíží na plážové povaleče.

Tam na nás čekala slavnostní tabule s vlastním lokajem. Slavnostní přípitek a perfektní menu. Najednou kde se vzal přihnal se kameraman, a že si nás natočí. (Už jsme skoro slavní celý den si nás všichni fotí a natáčí – prý cizinci). Ke konci natáčení se k nám otočil zády a prý, že si musí natočit západ slunce, hodinu po západu. No to mě podrž jestli v té tmě něco natočíš. Natočil. Nádherný Ohňostroj na počest naší Slavné svatby. Ke konci ohňostroje na pláži září už jen ohnivé prskavky naše jména - Gabriela a  Jíří

 

Historie Srí Lanky

V roce 1505 k ostrovu poprvé dopluli Portugalci, v 17. století je na ostrově vystřídali Nizozemci. Celý ostrov však plně ovládli teprve Britové na přelomu 18. a 19. století. V roce 1802 se ostrov stal britskou korunní kolonií Cejlon. Britové ekonomicky i při správě ostrova velmi výrazně využívali Tamily a to nejen starousedlíky, ale také z Indie nově přivezené příslušníky tamilského etnika.

Po získání nezávislosti v roce 1948 se do popředí dostává „tamilská otázka“, resp. rozpory mezi většinovými Sinhálci a menšinovými Tamily, kteří byli zbaveni cejlonského občanství a měli být vystěhováni do Indie. Diskriminace Tamilů vedla k vytvoření Hnutí My Tamilové (We Tamils Movement, WTM). K prvním krvavým střetům, které si vyžádaly lidské oběti, došlo na začátku roku 1958 za vlády premiéra Solomona Bandáranájakeho. V 70. letech se části tamilského hnutí radikalizují v rámci organizace Tygři osvobození tamilského Ílamu (LTTE). V roce 1983 konflikt mezi sinhálskou buddhistickou většinou a tamilskou hinduistickou menšinou přerůstá v občanskou válku, která s různou intenzitou i přes různé pokusy o uzavření příměří pokračuje prakticky dodnes.

Všichni obyvatelé ostrova aspoň jednou do roka navštíví vrchol hory Srí Pada (Svatá stopa), 2 224 m n. m., také nazývané Adam’s Peak, kde je otištěno ve skále velké chodidlo. Křesťané věří, že Adamovo, buddhisté Buddhovo, hindiusté Kršnovo a muslimové Alláhovo.

 

Poznámky:

1)  Původní funkci ochraného příkopu ještě zesilovali ve vodě chovaní krokodýli.

2) Slon je jeden z nejsvatějších symbolů budhizmu. Na ostrově mají vždy jednoho nejposvátnějšího, o které ho se starají a když se naplní jeho čas tak si v pralese najdou nového. Musí mýt však kly což u slonů indických není až tak jednoduché. Kly mají jen asi jen 5 procent samců. Samice kly nemají vůbec (na rozdíl od afrických slonů, kde je mají obě pohlaví). Musí také splňovat další podmínky. Bílou barvu nebo pokud možno co nejsvětlejší, mýt chobot až na zem aniž by museli sklonit hlavu a jiné, také dostane jméno a pořadí něco jako je třeba 13 dalajláma a tak podobně.

3)  Vlha pestrá Ln. Merops apiaster - teplomilný pták obývá jižní a jihovýchodní Evropu, přední a jihozápadní Asii a severovýchodní Afriku. Žije pospolitě, obvykle při vodách, kde loví ve vzduchu hmyz. Hnízdí v norách, vyhrabává si je v hlinitých březích a pískovnách, hlubokých asi 1m. Je koloniálně hnízdící, proto můžeme na jedné stěně pozorovat několik párů.  Hnízdí pouze jednou ročně, na hnízdiště přilétá v květnu a v srpnu odlétá na zimoviště do Afriky. Její potravou je hmyz, hlavně včely, vosy a vážky které obratně loví za letu. Dorůstá velikosti 28 cm. Patří do řádu srostloprstých společně s dudkem nebo ledňáčkem. U nás hnízdí na jižní Moravě, v Čechách jen výjimečně.

Je přísně ohrožená a chráněná!

4) Kaloň indický Ln. Pteropus giganteus – z řádu letců, tento druh byl popsán roku 1782. Ve dvou poddruzích obývá Indii, Pákistán, Maledivy, Srí Lanku, Nepál, Bhůtán atp. Obývá vlhké pralesní biotopy. Dosahuje rozpětí křídel až 120 cm. Jejich tělo je dlouhé 30 cm a váží 0,2 - 0,5 kg. Žije v koloniích, je aktivní za soumraku a v noci, kolonie dosahují 800 - 1000 členů.  Samice je březí 5 měsíců a rodí 1 mládě, které se zpočátku drží matce na hrudi.  Dožívá se asi 20 let, rekord byl 31 let a 5 měsíců (v lidské péči). Na jídelníčku má mango, fíky, banány, papáju apod. Kaloní hlava se dosti podobá psí nebo liščí, proto se jim v mnoha jazycích (např. v angličtině) říká létající lišky. Odpočívají zavěšeni za nohy hlavou dolů, zabaleni do svých křídel. Vyhýbá se větší souši, jako jsou velké ostrovy nebo pevnina. Žije v koloniích, je aktivní za soumraku a v noci.

5) Měl jsem jen jedny dlouhé kalhoty a to ty na svatbu, počítal jsem, že budu běhat pouze v šortkách, ale v Kandy Chrámu posvátného zubu požadují při vstupu dlouhé nohavice – úcta k Budhizmu. Stejné je to i v některých křesťanských chrámech a klášterech, hodně je to v Pravoslavné církvi – Řecko.

 

© 2011 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode