Food court v Malajsii

Jedině co sníš, ti už nikdo nikdy nevezme.

   Malajsie je kosmopolitní země kde spolu žijí muslimové - Malajci, budhisté – Číňané a hinduisté – Indové. V menší míře zde žijí i křesťané, ale to jsou spíše pokřtění místní lidé (i když zde je početná kolonie Portugalců – první kolonizátoři z 15.století).  No a nakonec obyvatelé deštného pralesa – Aboriginci. Většinou žijí jednotlivé komunity samostatně, v takzvaných čtvrtích (někteří to mohou nazvat i ghetem). Ale vehementně se navštěvují. Rozuměno za obchodem, po nákupech a  hlavně za jídlem.

Lidé v celé Malajsii doma většinou nevaří. Stravují se venku na ulici nebo v restauracích. Obvykle večer vyrážejí s celou rodinou na večeři. Chudší a střední třída se stravuje venku na ulici. Bohatší nebo snobové v restauracích západního stylu. Zde většinou i ta obsluha vázne jako ve většině našich domácích restaurací. (Doufám, že to nikdo nevezme osobně.)

Všude jsou pouliční stánky s vařenými či smaženými dobrotami. Občas se dá najít i pečené.

Jsou to buď malé stánky s jedním sortimentem jídla nebo jídelny v základě tak jak je známe my. Po jedné straně pulty s jídlem kde si na začátku vezmete talíř a pak postupujete, vybíráte a nandáváte až dorazíte k pokladně. Pak už se jen usadíte a dlabete. Pití se objednává a roznáší většinou stylem jak ho známe z našich hospod a restaurací. Tyto jídelny provozují všechny malajské národnosti Číňané, Indové a Malajci. Mají tu, ale superjídelny a hyperjídelny – Food court. To je prostor o velikosti jednoho, dvou nebo i tří fotbalových  hřišť. Po okrajích kolem dokola jsou jednotlivé stánky, které si každý kulinář pronajímá a nabízí svojí pochoutku. Uprostřed tohoto shluku je nespočet stolů. Přijdete obsadíte stůl a vydáte se obhlídnout kde co mají. Cestou si vyberete u každého jednotlivě zaplatíte, vysvětlíte kde sedíte (většinou jen máváte směrem kde předpokládáte kde máte stůl – ono se mi špatně komunikuje v čínském nebo malajském jazyce) no a pak už jen čekáte až Vám to přinesou.

 V tomto  oboru pohostinství vynikají obzvlášť Číňané. Ale v těchto food court nabízejí pokrmy všechny Malajské národy.

Trochu zvláštní, alespoň pro mne jsou indické restaurace. Tam není co vybírat. Většinou je to hustá pálivá chilli červená omáčka s několika druhů masa, převážně kuřete. Vy tušíte, že v každém rendlíku je něco jiného, ale vypadá to podobně. A z názvu nic nevydumáte ten vám řeknou v jednom z mnoha indických jazyků, když zkusíte anglické názvy tak se na vás jen krásně usmějí. Tady se nedomluvíte.

( I naši přátelé Indové – muslimové z Jižní Afriky vaří podobně, vše vypadá stejně, na 99% z kuřete a hodně, ale hodně Chilli.)

V angličtině se používá pro tento druh jídel Indian curry (s indiánama to nemá nic společného). Většinou to bude jehněčí, kuřecí nebo hovězí, ale může být i bezmasé. Občas i z ryb či kraba. K jídlu se podává velké množství studených omáček. Indické restaurace tak jak je známe my vaří sváteční kuchyni z celé Indie. (kolikrát to není ani z Indie, ale vypadá to exoticky a chutná dobře) To není nic pro lokální chudé obyvatelstvo.

Při naší první návštěvě indického stánku jsme si objednaly jen pití, moje oblíbené kokosáky. Pozorovaly mumraj. Zaujal nás po chvíli způsob servírování. Místo talířů používaly banánové listy. Místní fakír (muž staršího věku spíš neoblečen než oblečen, kostra pokrytá kůží – to já jsem tlouštík) nakrájel banánové listy na standardní velikost A3. A už se tam zákazníkům lupla hrst rýže, kus kuřete a omáčku a pravou opakuji pravou se do toho pustily. (Levá je určena k utírání čehosi na druhé části těla.)

No a pak jsme neodolaly, také proto že začalo pršet jsme si také objednaly. A už se těšily na nový druh servírování. Ale óuhle, „ přece nemůžeme těm bílým naservírovat na nějaký obyčejný banánový list jídlo. Ne to ne, co by si o nás pomyslely“ abych to zkrátil nám to nandaly jak jsme zvyklí na porcelánový talíř. Možná, aby nás potěšily nebo ukázaly, že taky mají a používají, nevím. (V horku se špatně udržuje hygiena, také nemají v jídelních stánkách tekoucí vodu na mytí nádobí , tak je to hygienější, u nás buřta taky dostanete na papírový tácek.)

Také mě takhle dostaly v čínské restauraci, kde jsem si dával super polévky. Místo lžíce mi šouply dvě hůlky. No schválně zkuste to doma jak vám to půjde. No nebudu vás trápit nakonec mi bagra přinesly. (Dnes už si pro všechny případy nosím erární)

Firmy a větší obchody mají své kantýny, kde vaří většinou své klasické pokrmy. Navštívily jsme náhodou jednu kantýnu na hasičské stanici blízko Melaky, cestou z jedné z mnoha velice dobrých a moderních nemocnic. Kde mi kontrolovaly ránu po kousnutí a vykousnutí kusu masa z mého těla. (Pro nenechavce – Nekrmte OPICE.)  Servírovaly klasické a velice chutné jídlo Biryani, skládá se z pečené rýže a čočky s jehněčím nebo kuřecím masem a klasické Chilli omáčky. Moc dobré.

Základ malajské kuchyně, ale i ostatních samozřejmě tvoří nasi rýže, která se nejčastěji konzumuje s různými omáčkami. V niž se dá nalézt ayam kuře (to je základ pro všechny zde přítomné kuchyně), daging kambing jehněčí, daging lembu hovězí (těžko ho hledat v indické kuchyni – tam je kráva posvátná) babi vepřové (to zas neočekávejte v malajské kuchyni – pro muslimy je prasátko nečisté) ikan rybami a sayur zeleninou. Ted mě napadá o mě říkají, že já jsem v jídle vybíravý…

Z druhů ovoce mě docela překvapilo, že mají na trhu dost druhů i množství „Našeho“ ovoce. Jablka, hrušky a broskve v několika odrůdách a velikostí.

Trh ovoce a zeleniny v Khoto Bharu