SS Thistlegorm

      SS Thistlegorm (1, britská obchodní loď o výtlaku 4 898 tun a 125,5 metrech délky. Byla vyrobena v roce 1940 v docích J. L. Thompson & Sons a určena pro flotilu Albyn Line Ltd.. Pojmenovali ji v Keltském jazyce Thistlegorm. Byla sesterskou lodí Thistledhu - Černá, Thistleroy – Červená. Thistlegorm byla poslední lodí této série a znamená Modrá.

V květnu 1941 Thistlegorm s 39 muži pod vedením kapitána Williama Elvise vyplul ze skotského Glasgow do Alexandrie. Loď byla vyzbrojena jedním protiletadlovým 11,9 cm dělem a jedním 40mm protiletadlovým kanónem, s 10 dělostřelci. 

Loď byla naložena municí všech možných ráží, granáty, protitankovými miny, pušky Lee Enfield MK III.  Motocykly BSA W-M20 dosahující kdysi max. rychlosti 110 km /hod., motocykly Norton 16 H o 16hp a Matchless G3L.  Armádní nákladní auty Ford WOT2, Bedford OY, jeep Morfia Commercional CS8 a 3,3 m dlouhý Tilling regens TS-19.  A dalším vojenským materiálem - gumovou obuví, šatstvem, nářadím, náhradními díly, křídly a motory do letadel.  Ve čtvrtém nákladním prostoru byli uskladněny také malé pásové transportéry Bren Carrier a munice všech ráží. Tento nákladní prostor však dostal přímý zásah.

Na palubě byly vezeny dvě kompletní vlakové soupravy. Dvě lokomotivy Stanier 8F s cisternou a tendrem na uhlí. Ty byly výbuchem vymrštěny, první je dvacet metrů od levoboku, v hloubce 28m. Na pravoboku najdeme druhou lokomotivu v hloubce 30m.

Cesta do Středozemního moře byla pro spojenecké lodě uzavřená a proto trasa vedla kolem celého afrického kontinentu a Rudým mořem.

Pozdě večer 5. října z Kréty odstartovaly dva německé bombardéry typu Heinkel He 111 z Kampfgeschwader KG 26, které měly potopit Queen Marry, nacházející se právě v Rudém moři s 12 000 australskými vojáky na palubě a směřující na severoafrickou frontu. Kvůli nepřízni počasí a špatnému spojení piloti svůj cíl nenašli. Při zpátečním letu,  nad Suezem spatřili kotvící loď a rozhodli se, že na ni svrhnou bomby původně určené pro Queen Marry. Kotvící lodí byl Thistlegorm, kotvil v oblasti Sha´ab Ali v Rudém moři a čekal na povolení k proplutí Suezským průplavem.

V 00:35, ráno 6. října 1941, den před svým vyložením, byl Thistlegorm zasažen dvěma bombami. Z niž jedna dopadla do muničního skladu čtvrtého nákladního prostoru a výbuch roztrhl trup na dvě části. Ihned se začal potápět, ani ne za deset minut ho mořská hlubina sevřela do své náruče. Jeho posádku zachránila nedaleko kotvící HMS Carlisle, nepřežilo 9 lidí. Němečtí piloti však také neměli štěstí, nad Středozemním mořem je sestřelili a do konce války zůstali v zajetí. Když se Thistlegorm potápěl, jeden z členů posádky, Angus McLeay, hrdinně nasadil svůj život pro záchranu námořníka, který ležel v bezvědomí v plamenech pod navijákem na kotvu. Za tento čin byl vyznamenán Georgovou a Lloydovou válečnou medailí za statečnost. Tento námořník zemřel v roce 1991. 

Několik měsíců po svém potopení o Thistlegormu už nikdo nevěděl. Až 17. března 1955 se opět dostal na světlo světa. Objevil ho Jacques Cousteau na své výpravě po Indickém oceánu a Rudém moři na lodi Calypso. První potápěč, který spatřil Thistlegorm byl Albert Falco, hlavní potápěč a pozdější kapitán legendární lodi Calypso. První fotografie z vraku byli publikovány v časopise National Geographic Magazine roce 1956. Jacques Cousteau se  asi obával o budoucnost lodi s ohledem na dobrodruhy a vykradače, úmyslně proto uvedl špatné souřadnice. Vrak tak opět upadl v zapomnění. Nikdo o něm neměl ani tušení až do roku 1992, kdy byl znovu objeven amatérskými potápěči. V roce 1994 televizní stanice BBC natočila dokumentární film Last Voyage of the Thistlegorm.  

V současnosti je asi SS Thistlegorm nejnavštěvovanější vrak na celém světě. Mnoho potápěčů (mě nevyjímaje) z celého světa se sem sjíždí, aby se seznámili s historií a kouzlem tohoto vraku.

Trocha Historie, aneb co předcházelo potopení

  V roce 1941 Němci prakticky doobsadily celou Evropu, v dubnu Jugoslávii, Řecko a Krétu. V červnu vtrhly do Ruska. Během pár měsíců zde postoupily až k Moskvě. (Amerika vstoupila do války až 7. prosince 1941 a ze začátku se jí moc dobře taky nevedlo)

Dne 11. února 1941 přistály v libijském Tripolisu první německé jednotky, slavný „Deutsches Afrikakorps - DAK“, velitelem byl určen nemémě slavný generál Erwin Rommel, hrdina francouského tažení „Blitzkrieg“, posléze přezdívaný Liška pouště, zastřelen pro účast na spiknutí proti Hitlerovy. Rommel během prvních dubnových dnů obsadil spolu s Italy v Libii přístavy Benghází a Derna. Dne 10. dubna došlo k prvnímu pokusu o dobytí libijské pevnosti Tobruk, ten ale ztroskotal. O den později začalo vlastní neúspěšné obléhání. Překročení egyptských hranic nastalo 13. dubna, obsazením pevností Capuzzo a Sollúmu. Podle Britů měly namířeno k Suezu a dále do Iráku a Iránu – pro černé zlato.

Britové po obdržení posil 15. června zaútočily. 17. června bylo rozhodnuto, tanková bitva u egyptského Sollúmu skončila německým vítězstvím. Britové ztratili na devadesát tanků, Němci pouhých 12, v poměru ztrát letadel Němci a Italové 10, britové 36. Koncem června je vyměněn vrchní velitel britských sil na Středním východě  generál Wavell, za generála Auchinlecka. Jediná dobrá zpráva pro Brity byla, že Tobruk je stále v britských rukou (2. Pro Němce to znamenalo z Benghází vše vozit po jedné pobřežní silnici až na frontu.

Britové pak naplánovali novou ofenzívu na listopad. Cílem bylo proražení obklíčení Tobruku a vyhnání nepřítele ze severní Afriky. Britská vojska se dala do pohybu dopoledne 18. listopadu. V Marmarice zaútočily, za středečního svítání 19. listopadu Britské jednotky na Italskou tankovou divizi Ariete a ta na konci dne obklíčila a zničila část nepřátelských tanků. Generál Cunningham, velitel britského útoku, se nevyhnul chybě, jakou spojenečtí velitelé pravidelně dělali, rozdělil své jednotky. Při útoku na italskou divizi podcenili Britové schopnosti Italů. Ti dokázali zničit 25 britských tanků a řadu dalších poškodit.

Po krátké přestávce se 21. listopadu rozhořely boje v oblasti Sídí Rezeh. Přestože Němci v bitvě zvítězili, měl 26. listopadu celý Afrikakorps jen 60 bojeschopných tanků. 27. listopadu boje pokračovaly a začala druhá bitva u Sídí Rezeh. I druhou bitvu velitel Afrikakorpsu generál Rommel vyhrál, ale jeho situace byla velice špatná. Ztráty rostly a přísun zásob po moři vázl.

Britské ponorky a letectvo zaznamenaly mnoho úspěchů. Během druhé poloviny roku 1941 ztratila Italové na 150 obchodních lodí. Jenom v říjnu, měsíc před zahájením britské ofenzívy, ztratily jednotky Osy během transportu 60% zásob.

Generál Rommel tedy vydal prosinci 1941 rozkaz k ústupu spět k libijskému Tripolisu. Chtěl tak zachránit zbytek svých sil pro další boje.

Britové tak po devíti měsicích osvobodili posádku v obklíčeném Tobruku (3.

Pro Brity však ofenzíva neskončila nějak šťastně. Němci sice ustoupili, ale z Afriky rozhodně vyhnáni nebyli a už v lednu zahájil Afrikakorps další útok na Egypt.

Z potápěčského deníku:

2008 červen, Egypt, Rudé moře, Gubalská úžina - Sha´ab Ali

Druhý červnový den 2008 jsem měl tu možnost se k vraku potápět. Vyrazil jsem ve čtyři ráno z Dahabu do Sharn El Sheikh. Trochu jsme bloudily, Sheikh má totiž dva přístavy, civilní a vojenský. Nakonec když jsem se trochu poptal dorazily jsme k bráně vojenského přístavu. Který byl zároveň celním přístavem. V sedm jsem se nalodil na loď Sky K. Po krátké kontrole výstroje loď vyrazila směr  útesy a mělčiny Sha´ab Ali, kde spočívá Thistlegorm.

Je tu asi už pět dalších lodí. Kolem desáté Sky K zakotvila a šlo se na věc. Zanoření  probíhalo na levoboku vraku.

Při sestupu se pomalu objevuje silueta vraku, je to nádherný pohled. Zíral jsem po zanoření tak, až mi automatika vypadla z pusy. Skoro naráz lze rozeznat tvar a postupně i jednotlivé části. Jako první jsme klesli k lokomotivě na levoboku, bohužel kabina strojvůdce zcela chybí.  Směr ponoru od lokomotivy směřoval k obeplutí lodě na zádi, cestou jsme důkladně prozkoumali čtvrtý nákladní prostor (místo exploze pum), jsou zde mimo pokrouceného železa dva převrácené Bren carrier dlouhé 3,72 m o hmotnosti 4 tuny, munice pravděpodobně do houfnic ráže 155mm, (jedna je i očištěná je tak vidět zápalník a značky výrobce a rok výroby – podívejte se na foto) a další menší granáty. Munice je samozřejmě ostrá jen trochu zkorodovaná za těch 67let, proto je na místě velká opatrnost). O kousek dál na zádi na palubě je 119mm protiletadlový kanón a 40 mm automatický protiletadlový kanón. Pak je námi obeplut obrovitý lodní šroub a návrat přes lodní palubu. Kde stále stojí vlakové cisterny a tendry na uhlí, které mě zaujali už na začátku ponoru při sestupu. Na přední palubě se nachází obrovský naviják kotvy. Kotevní řetěz padá na dno. Vlastní kotva leží asi 200m od lodi. (Nejhlubší místo ponoru bylo 32m na zádi, čas 38minut.)

Na druhý ponor se vyrazilo do podpalubí, proplavání 2. a 1. nákladního prostoru obou podpalubních palub. Okamžitě vás lodní náklad v táhne do děje i když už jen do dějů dějin. Pozornost si zaslouží především nádherné motorky, několik typů armádních aut, letecké motory a křídla a hlavně hromada armádních holinek, ty působí velice depresivně. Vyplavání na přídi úzkým průlezem je jen třešničkou na dortu. Pak zpět na můstek kolem cisteren a tendrů do jídelny, kapitánské kajuty a koupelny (nad vanou je vzduchová bublina-pokud si stoupnete na vanu, můžeme volně dýchat). Teď mě napadlo, že jsem nebyl na kapitánském můstku u kormidla, budu se muset vrátit.

Při druhém ponoru nás zastihl silný proud, čelili jsme mu tak, že jsme se schovávali za lodní přepážky a zábradlí. (Hloubka asi 22m, čas 48minut.)

!!! Vplutí do vraku a nákladového prostoru vyžaduje již značné zkušenosti, znalosti a dodržování pravidel bezpečného potápění při průniku do vraků. !!!

Poznámky:

1)  Iniciály před jménem neznamenají německé SS, ale v angličtině Steam ship – parní loď.

2)  Britové jej po moři zásobovali.

3)  V noci z 22. - 23. října 1941byl do obleženého Tobruku přesunut po moři dvěma torpédoborci Hasty a Napier i náš 11.Československý pěší prapor – Východní. Bránili asi 6km úsek na západním perimetru proti Italům. Bojová činnost byla vedena převážně průzkumnými hlídkami. Za jeden a půl měsíce se jich uskutečnilo 88. Ofenzivnější akce byly uskutečněny pouze dvě. 21. listopadu spolu s Poláky provedli výpad proti Italům na kótu 69, a pak 10. prosince kdy Britské jednotky postupující z Egypta dosáhly Tobruku, provedly výpad do Italských pozic z větší části už opuštěných.

Za cca 50dní bojového nasazení v Tobruku jednotka ztratila 14mužů.

Fotografie vznikli 2.6. 2008 a 24. 5. 2010

V současnosti je asi SS Thistlegorm nejnavštěvovanější vrak na celém světě.

Fotogalerii najdete Zde -  SS Thistlegorm .